Surfování v listí...

2. května 2012 v 19:32 | Sibelinne |  Kouřové signály
...je jeden z mých oblíbených sportů. A jak že se provozuje? No, nejdřív musíte vystrčit nos z domu a najít si nějaký pěkný kopec, případně břeh přehrady, kde je vrstva loňského spadaného listí (lze provozovat i na podzim v čerstvém). Při snaze slézt dolů z kopce se snažte jít co nejhlubší vrstvou listí po co nejprudším svahu. Poté, co vám podjedou nohy, se snažte udržet rovnováhu a nenabít si dr... ústa, případně něco jiného.

U spousty lidí je bohužel problém už u prvního bodu. Přiznejte se, kolik z vás má ,,za barákem" les nebo park, kde jste nebyli sto let? Já sama si vyjdu do přírody poměrně často. Když je hezky, třeba i několikrát denně, pokud mám volno. Ne všude se tento sport dá provozovat. Skvěle to ale šlo třeba na kopci nad velkolosinským zámeckým parkem. Nebyla jsem tam už věčnost, ale nedávno jsem se prostě sbalila a šla si na něj vylézt. Překvapilo mě, jaký krásný kousek přírody mám "u zadku" a vůbec tam nechodím.

Bylo tam tak nádherně, že se plánovaně tak hodinová procházka nakonec protáhla na tři hodiny. To se mi vlastně stává poměrně často. Hlavně, když jsem někde, kde to neznám. Třeba v lesích kolem Kramolína, kam občas jezdíme, to ještě nemám tak probádané. Nedávno jsem se chtěla někde vylepit s knížkou, ale nakonec se mi to povedlo asi až po hodině a půl, po tom, co jsem asi třikrát slezla a vylezla do kopce. Pokaždé si totiž říkám, co se asi skrývá tam za tou zatáčkou, kam vede tahle cestička, jak to asi vypadá támhle, co to roste tam u té břízy... Tohle včera způsobilo, že i když se mi ven moc nechtělo, nakonec z toho byla asi desetikilometrová procházka.

Celý článek | Počet komentářů: 1
 

Tummien perhosten koti

11. dubna 2012 v 20:47 | Sibelinne |  Trocha kultury nikoho nezabije
Ne, to jsem vás právě nezaklela. Je to název finského filmu, v překladu Domov šedých motýlů. Promítali nám ho dnes ve škole, v originálním znění, takže jsem alespoň slyšela mluvenou finštinu. Pravda, drtivé většině jsem nerozumněla, ale titulky pomohly :) A díky bohu za ně, jelikož to bylo v učebně, kde se nedala zastínit okna a kromě titulků nebylo ze začátku skoro nic vidět. Ale i tak jsem si to užila.

Ráda na takové školní/neškolní akce chodím. Většinou to bývá dost zajímavé a vidím tak i filmy, ke kterým bych se asi jinak nedostala, ať už proto, že jsou velmi špatně dostupné nebo bych na ně vůbec nenatrefila. Anebo bych se možná nedokopala na ně podívat.

Tummien perhosten koti je příběh asi čtrnáctiletého kluka Juhaniho, který byl umístěn na jakýsi finský ostrov, kde byli převychováváni mladí delikventi. V dětství si prožil trauma, později vystřídal několik pěstounských rodin a nakonec skončil tam, kde skončil.

Na ostrově žije jen pár dalších kluků, ředitel se ženou a dcerami a hospodyně. Podle popisu jsem myslela, že ředitel bude pěkná svině, ale nakonec se ukázalo, že není tak despotický, jak jsem si ho představovala. Bylo vidět, že mu na jeho chovancích záleží a opravdu jim chce pomoct, i když jim samozřejmě zrovna nemazal med kolem pusy.
Celý článek | Přidat komentář

Není všechno zlato, co se třpytí

8. dubna 2012 v 12:23 | Sibelinne |  Kouřové signály
Upozornění: tohle je vykecávací článek s malým apendixem na způsob úvahy na konci.

Je zajímavé, co kolikrát člověka inspiruje k napsání článku. U mě to třeba dneska byla ta odpornost, co mi roste na hlavě. Tuším, že se tomu říká vlasy. Tedy u ostatních. U mě je to jakési křoví, co se dá zkrotit nejspíš jenom nůžkami. A to tak, že ustřihnutím u hlavy.

Od malička slýchám: ,,To jsou krásné vlasy, takové chci taky.". Říkají to většinou lidé s rovnými a/nebo krátkými vlasy. Mám je totiž dlouhé a vlnité. Jenže oni s nimi nežijí každý den. A upřímně, ani nevím, co na nich mají, i když je vidí jen na chvíli. Jsem s nimi totiž relativně za dobře tak dvakrát do roka. Je s tím práce, rozčesávání je většinou spíš rozškubávání a už dávno nemám ty krásné ruličky, co jsem mívala jako malá. Teď mi na hlavě roste divnotvaré cosi, co se rozlítává a nedá se na to koukat.
Celý článek | Počet komentářů: 1

Hra na pravdu: nevinná či nebezpečná?

18. března 2012 v 21:00 | Sibelinne |  Kouřové signály
Nejspíš už jste někdy hráli hru typu ,,pravda nebo úkol" nebo o ní alespoň slyšeli. Jenže v dětství, kdy se takové hry obvykle hrají, ještě většinou nemáme taková tajemství, abychom je nemohli říct. Většina dětí a puberťáků z toho vyjde maximálně s trapasem. I když... už i v této fázi života nemusí být hra na pravdu tak nevinná, jak se tváří. Někdy to, co považujeme za malou lež či tajemství, může pro druhého znamenat hodně. Může to naštvat nebo také ublížit. Stačí, když před kamarádkou řeknete, že si myslíte na kluka, který se líbí také jí. Může to přejít nebo se s vámi také pořádně pohádat. Někdy to skončí usmířením, jindy (v závažnějších případech) třeba i doživotním utnutím komunikace a kontaktů na nezbytné minimum.

Bohužel, ne vždy jde jen o dětskou hru. V životě nastávají i závážnější situace. Někdy může nadejít chvíle, kdy to na vás někdo vybalí a vy nemáte čas vymyslet ne třeba rovnou lež, ale spíš to, jak pravdu naservírovat stravitelněji. Občas se člověku uleví, když ho někdo donutí říct to, k čemu dlouho neměl odvahu. Může to ale dopadnout tak, že přenese své starosti a problémy na někoho jiného, někdy i zbytečně. Jindy se tím ale naopak pročistí vzduch a může to pomoci k vyřešení problémů, rozseknutí těžko řešitelných situací.

Celý článek | Přidat komentář

Kde domov můj?

27. února 2012 v 17:20 | Sibelinne |  Skřípu zubama
Tak mi bylo asi před měsícem oznámeno, že se stěhujeme. Jenom tak, z ničeho nic. Vzhledem k tomu, že se mi doma spousta věcí neřekne, pokud nejsem přímo u toho nebo se nezeptám, by mě docela zajímalo, jak dlouho před stěhováním bych se to dozvěděla, kdybych nebyla u toho, když si mamka s Jirkou domlouvali prohlídku bytu a když se z ní pak vrátili, celí nadšení.

Důvodem ke stěhování jsou zřejmě neshody s prarodiči. Sice obvykle ne nějak extra dramatické, zato už docela dlouhodobé. Máma prý o stěhování uvažovala už roky. No, můžu být ráda, že se nemusíme stěhovat někam do Aše, ale jenom asi deset minut od našeho domu.
Celý článek | Počet komentářů: 1

Další články

Kam dál