Tarja Turunen 8. 10. v Praze

3. listopadu 2010 v 22:09 | Sibelinne |  Trocha kultury nikoho nezabije
Nemůžu uvěřit, že už je to skoro měsíc, co jsem konečně viděla jednu z mých nej nej zpěvaček naživo.

Musím říct, že to byl opravdu nezapomenutelný zážitek. Jednak proto, že to bylo poprvé, co jsem byla na koncertě bez rodiny, a hlavně proto, že jsem šla na někoho, koho jsem opravdu moc chtěla vidět.

Jelikož Tarju zbožňuju, neváhala jsem jet několik hodin vlakem do Prahy, čekat od dvanácti do zhruba devíti hodin a mačkat se v poměrně malém sále, kde nás bylo 1 500 v děsném vedru, a to nesnáším čekání a mám, naštěstí mírnou, klaustrofobii.

Původně jsme s kámošem chtěli vystoupit v Holešovicích, ke KC Vltavská dojít pěšky a cestou se zastavit u McDonald´s, jenže nakonec to dopadlo jinak.

Na hlavním nádraží jsme si nějak nebyli jistí vlakem, na který máme přestoupit, tak jsme nakonec jeli metrem. No a tam jsme potkali pár šílenců z fanclubu, kteří vystupovali na zastávce přímo u kulturáku, tak jsme vystoupili taky. Mně ani nevadilo vynechat McDonalda, měla jsem zásoby :D

Když jsme dorazili, spolu s těmi šílenci jsme posedávali na schodech uvnitř kulturáku. V jednu chvíli vedle nějakého tanečního sálu, kde nacvičovali tanečníci v takových... zajímavých trikotech. Pak nás ale vyhodili, že máme jít ven, tak jsme šli. Měli jsme štěstí, že na říjen bylo neobvykle teplo.

Chvíli jsme seděli u jednoho vchodu, odkud nás ale sekuriťák taky vyhodil. Prý tam nemůžou lidé procházet na výstavu. Byly tam další dva vchody a stejně všichni používali jenom jeden, a to ten, před kterým jsme neseděli. No nic, přesunuli jsme se znovu, ke třetímu vchodu.

Ze začátku jsme seděli, pak stáli a nakonec úpěli (všechny nás už něco bolelo :D) a mačkali se. Chudáci u vchodu byli namáčknutí na skleněných dveřích (ale myslím, že první řada jim to vynahradila).

Měli jsme štěstí, že jsme tam narazili na fajn lidi. Povídali jsme si, někteří i nabízeli jiným jídlo nebo pití, hromadně jsme se podepisovali na věci, které potom několik fandů házelo na podium.

Ano, navzdory názorům některých lidí mohou být i metalisté milí... dokud se neotevřou dveře.

Už asi půl hodiny (nebo víc? těžko říct, čas nějak měnil konzistenci) před vpuštěním tam sekuriťáci něco chystali a napínali nás. Když pak konečně dveře otevřeli, bylo mi jich až líto. Nahrnuli jsme se tam tak rychle, že byli rádi, když stihli odtrhnout lístek a ani nás neprohledávali.

Jakmile jsme byli uvnitř, běželi jsme jak splašení po schodech dolů do sálu a bojovali o místa. Nejdřív jsem byla asi ve třetí řadě!!! Díky klaustrofobii jsem se snažila mít před sebou alespoň trochu místa, takže jsem se asi nějak tlačila dozadu, až jsem byla asi v páté, ale pak jsem se zase prodrala o kousek dopředu. I tak to ale byl úspěch, byla jsem skoro před mikrofonem!

Ještě před Tarjou vystupovala francouzská gothická kapela Markize. I když někteří mrmlali, mně přišli docela dobří. Zpěvačka měla pěkný hlas a poněkud extravagantní kostým.

Docela mě naštvali někteří fanoušci, kteří při jedné pauze začali skandovat Tarjino jméno. Jasně, já tam taky byla kvůli ní, ale tohle bylo trapné.

Asi kolem deváté jsme konečně zaslechli začátek Dark Star a na podium vešla Tarja! Jelikož to byl můj první živý zážitek, dokážete si jistě představit moje obrovské nadšení.

A nebyla jsem sama. Fanoušci ječeli nadšením tak, že Tarja chvíli jenom nevěřícně zírala. Mimochodem to byl jeden z mých nejoblíbenějších momentů. I na svůj blog napsala, cituji: "For example in Prague, the house was completely full and it made me very, very happy. People were just stunning! Sometimes they were a lot louder than the band itself!".

Pro neangličtináře: "Například v Praze, sál byl kompletně plný a měla jsem z toho velkou radost. Lidé byli prostě úžasní! Občas byli hlasitější než samotná kapela!"

Všichni byli nadšení, když nás Tarja přivítala česky. Řekla: "Dobrý večer. Jsem moc ráda, že jste tady".

Jak Tarja sama řekla, do České republiky jezdí ráda, což dokázala i tím, že si na konci dala kolem krku českou vlajku, kterou ji někdo trefil :D

V kapele hráli kromě dalších dvou, jejichž celá jména si nepamatuju, kytarista Alex Scholpp, vynikající bubeník Mike Terrana, který předvedl strhující sólo, a cellista Max Lilja, bývalý člen Apocalypticy.

Shrnutí: byla jsem nadšená, bylo to neuvěřitelné a nikdy na to nezapomenu. I kdybych jela na dalších padesát koncertů, tenhle bude vždycky první a jedinečný.

Jedno video za všechny (bohužel se mi nepodařilo najít dostatečně kvalitní s tím nádherným bílým kostýmem):


Fotky bohužel nemám, jednak jsem měla jenom mobil, a taky měli lidi skoro pořád ruce nahoře a při poslední písni se hodně skákalo, takže se z mé pozice moc fotit nedalo :)

Doufám, že to nebyl můj poslední koncert :)

Jos ainakin yksi enkeli, sitten enkeli musikkia.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdebra Zdebra | Web | 13. listopadu 2010 v 21:22 | Reagovat

Neviděly jsme se tam? Taky jsem čekala na těch schodech a pak venku (jsem taková malá a tichá). :-D
Byl to nádhernej koncert.
I když mám taky trošku klaustrofóbii, tak mi to mačkání nevadilo.

2 sibelinne sibelinne | Web | 14. listopadu 2010 v 15:11 | Reagovat

To ti nevím :D Bavila ses s kudrnatou hnědovlasou holkou?[1]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama