Dvě strany mince

26. ledna 2011 v 9:02 | Sibelinne |  Kouřové signály
Tentokrát byly obláčky kouře stoupající z mé hlavy zelené. Zamyslela jsem se totiž nad závistí.

Většina lidí ji má asi ve škatulce "negativní". Taky jsem ji tam dřív měla. Pak mi ale došlo, že stejně jako mince má i závist dvě strany.

Na straně jedné je ta opravdu špatná. Lidé postižení touto chorobou se projevují tím, že ostatním nejen závidí, ale zároveň nepřejí, a chtějí pro sebe to, co ti druzí mají. Určitě jste to zažili taky, třeba už ve školce. Někdo vám záviděl novou panenku, ale protože ji nemohl mít, všude říkal, jak je ta panna ošklivá, a že s něčím takovým by si nikdy nehrál.

Závist je v lidské přirozenosti, úplně se jí asi nevyhne ani kněz, ale někteří lidé kvůli ní dělají strašné věci. Krádeže jsou ještě to menší zlo. Ale lidé ze závisti i vraždí. Nebo pomlouvají. Vražda vás připraví o život definitivně. Ale i dobře promyšlená pomluva může hodně ublížit, a připravit vás o všechno, na čem vám záleží, když ho žijete.



A pak je tu ta druhá strana. Na ní stojí ti, kteří sice závidí, ale zároveň to druhému přejí (nebo alespoň ne nepřejí :)).

Jsem ráda, že se do této skupiny můžu řadit. Celkem často se mi stává, že někomu závidím talent, inteligenci, místo, kde žije, profesi i takové obyčejnosti jako oblečení, postava atd. Zároveň to těm lidem ale přeju. Vím, že to buď za jistých okolností můžu mít taky, nebo to mít nemůžu, ani kdybych se na hlavu stavěla, tak proč to nepřát alespoň tomu, kdo to má? Nepřejícností si k tomu nepomůžu.

Napadá mě jenom jeden případ, na který si teď dokážu vzpomenout, kdy jsem jednomu kamarádovi záviděla a zároveň nepřála. Bylo to tak před dvěma měsíci. Ale jak jsem řekla, nemám to v povaze, a musím říct, že to byl opravdu hnusný pocit. Nechtěla jsem mu takhle závidět. Naštěstí mě to pak přeslo, a už jsem mu to přála. Jsem ráda, že s takovými pocity nemusím žít každý den.

Co může být na tomhle druhu závisti skutečně pozitivní, je to, že někdo vidí u jiného něco, co chce tak moc, že začne pracovat na tom, aby toho dosáhl. Může se jednat jen o změnu sestřihu a barvy vlasů, ale třeba také o změnu oboru studia a následné zasvěcení života něčemu, co člověka opravdu baví, jde mu to, a třeba to i pomůže někomu jinému.

Svět zkrátka není černobílý, ať už si to připustíme nebo ne. Ano, existují věci, které se snad nedají označit jinak než jako černé nebo bílé, ale existuje také spousta odstínů šedi a obrovské množství dalších barev. I ta zelená nemusí být jen jedovatá :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anwen Anwen | Web | 28. ledna 2011 v 13:47 | Reagovat

Byla by škoda neprojít si alespoň jedinkrát tímto sympatickým hříchem xD člověka to užírá někdo další se tím baví, ale vůbec nejlepší na tom, že když člověk dostane to co jinému zavíděl je možné že to odhodí, protože to vlastně už nechce a chtěl jen z toho důvodu že to měl někdo jiný :-)a připočtemeli k tomu dalších šest hříchů lidstvo spěje k záhubě

2 Lawiane Lawiane | Web | 8. února 2011 v 20:12 | Reagovat

Velice dobrý článek, s tou druhou stranou mince, máš pravdu a přitom  mě, ta nikdy nenapadlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama