Jedna archivní

25. ledna 2011 v 17:54 | Sibelinne |  Krocení písmenek
První příspěvek do této rubriky je oprášenou a kapku upravenou verzí pokusu o báseň, který jsem už dříve vložila na SASPI. Vzpomněla jsem si na tenhle kousek, když jsem psala předchozí článek. Jak jsem se v něm zmínila, šachy mě vždycky něčím fascinovaly, a jednou mě napadlo tohle:


Šachovnice

Ve starém domě u silnice,
na stole v zadním pokoji,
je rozložená šachovnice,
neklidné vojsko ve zbroji.

Pěšáci, jezdci, lučištníci         
pro mnohé starší neshody   
vrhají přes tu šachovnici      
své nelítostné pohledy.        

Najdou se ale na té desce,
jíž se víc nedotkne ruka hráče,
dvě tváře, na nichž zaleskne se
slzička šedivého pláče.

To přes černobílé panoráma
hledí král černých, v očích stíny,
smutně mu mává bílá dáma
svým šátečkem ze slonoviny.

Stojí tam věky, nedotknou se,
černá tvář a dvě bílé líce,
jen vzdušné polibky, zlomená srdce,
na opačných stranách šachovnice.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bones1-Tamča Bones1-Tamča | E-mail | Web | 25. ledna 2011 v 18:01 | Reagovat

Jeeeej no to je krááása!

2 Sibelinne Sibelinne | Web | 25. ledna 2011 v 18:22 | Reagovat

[1]: Dík :D Přiznávám, že i mě ten konec dojímá :D Bohužel, ten malý náznak básnického střeva u mě už asi definitivně zanikl.

3 Lawiane Lawiane | Web | 27. ledna 2011 v 17:26 | Reagovat

To je úžasná básnička, fakt. Hezky se to rýmuje a má to hlavu a patu. Tohle by mě v souvislosti se šachy nenapadlo. Vážně se mi to moc líbí, je tam od všeho tak akorát. :-)

4 Sibelinne Sibelinne | Web | 27. ledna 2011 v 17:42 | Reagovat

[3]: Dík :) Jsem ráda,že se líbí. Já mám celkově sklony personifikovat neživé objekty :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama