Hrdinou proti své vůli

26. února 2011 v 1:47 | Sibelinne |  Kouřové signály
Před pár dny jsem začala číst první knihu ze série Meč pravdy od Terryho Goodkinda, a včera jsem po dlouhé době koukla na první dvojdíl seriálu natočeného podle nich (i když velmi volně :)). To mě znovu přivedlo na otázku, která se už delší dobu potulovala mým mozkem. Ta otázka zní:

Co bych dělala, kdybych se ze dne na den stala hrdinkou? Nebo spíš někým, od koho se hrdinství očekává.

A co byste dělali vy? Představte si, že se z ničeho nic ocitnete ve fantasy světě, o kterém nic nevíte, vůbec ho neznáte. Nebo jste se tam už narodili a žijete si svůj obyčejný život. Pak vám jednoho dne někdo vrazí do ruky meč nebo nějakou kouzelnou věcičku, a řekne: zachraň svět.

Nestáli jste o to. Nikdo vás na to nepřipravil. A najednou jste jediní, kdo to může udělat, a máte dostatek morálky, aby vám to nebylo jedno. Dokázali byste se s tím vyrovnat? Přijali byste ten úkol, i s vědomím, že to nemusíte přežít, a udělali cokoliv pro jeho splnění?


Přemýšlela jsem o tom už mockrát, když jsem viděla nebo četla hodně napínavou část nějakého fantasy příběhu. Pokud je autor dobrý, i když víte, že ohrožená postava přežije, stejně vám běhá mráz po zádech.

Představila jsem si, že by to bylo skutečné, a že by někdo něco takového chtěl po mně. Byla to dost děsivá představa. Průměrný fantasy hrdina je asi tak v mém věku, možná o pár let starší, ale jsou i mladší než já. A takový člověk má zachránit svět?

Takový úkol většinou zahrnuje boj s magií, a ne vždy jde o kouzla pro žabaře. Někdy jsou to čáry tak děsivé, že už jen z představy, že by se něco takového mohlo stát, nám čtenářům/divákům tuhne krev v žilách. A teď si představte, že tam jste, že stojíte proti něčemu brutálnímu, ničivému, něčemu, co vás může během vteřiny vymazat z povrchu země nebo si odporně pohrávat s vaší myslí, třeba dokonce něčemu, před čím neuniknete, ani když zemřete.

Nebo si představte, že stojíte proti netvorovi, který je děsivější než vaše nejhorší noční můry. Je nejen ohyzdný, ale i chytrý, rychlý a má třeba jen jednu slabinu, o které nejspíš ani předem nevíte. A pokud ano, je téměř nemožné ji využít. A ke strachu o svůj život se přidává ještě vědomí, že když selžete, je konec. Všechno vaše předchozí počínání i případné oběti byly zbytečné. Zlo zvítězí, protože není, kdo by pokračoval.

Dalším příkladem může být samotný Goodkind. Představte si, že musíte projít průchodem v hranici, která je výčnělkem podsvětí do světa živých. Ocitnete se v nejužším bodě, kde každý krok stranou může znamenat, že vás bytosti z hranice stáhnou k sobě. Jste unavení, ale nesmíte se na dlouho zastavit. Za vámi jsou přízraky a nebezpečná zvířata, a stezka před vámi se kvůli sesuvu půdy ztratila. A navíc je noc, a vy máte pouze zářící kámen.

Když jsem tuhle část četla, a i mnoho jiných ve spoustě dalších knih, napadlo mě, že být v kůži oněch postav, podělala bych se strachy. A zřejmě by se tak nějak cítili i ti hrdinové, být skuteční. Nicméně když na vašich bedrech leží osudy tolika lidí, často celého světa nebo alespoň jeho velké části, zřejmě vás to donutí se strachu postavit, nedovolit, aby vás úplně ochromil. A i když jste sebeušlechtilejší a myslíte na lidi, za které bojujete, vždycky tu bude i ta přírodou daná touha zachránit si vlastní kůži :)

Takže co bych dělala, kdybych se i proti své vůli musela stát hrdinkou? No, myslím, že bych na nějaké přemýšlení, jestli mám šanci to zvládnout, neměla čas a musela se prostě přizpůsobit situaci a dělat všechno proto, abych uspěla, a pokud možno zůstala naživu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama