Návrat ke staré lásce

17. března 2011 v 17:16 | Sibelinne |  Trocha kultury nikoho nezabije
A tou je zpěv. Zpívat mě bavilo už odmalička. Na začátku mého prvního školního roku přišel někdo k nám do třídy a ptal se, jestli by někdo nechtěl zpívat ve sboru. Zkusila jsem to, a od té doby miluju sborový zpěv.

Vlastně miluju i sólový zpěv. Jenže když mám zpívat sama, skočí na mě sumotréma. Když si zpívám jen tak pro sebe a vím, že mě nikdo neslyší, dokážu do toho dostat výraz, emoce, ale když mám zpívat před lidmi, nějak se to ve mně stáhne a jsem ráda, když nezapomenu slova a nějak výrazně mi to neujede. Naštěstí mě už dlouho nikdo k sólovému zpěvu nenutil :)

Zpívání sama pro sebe je fajn, ale někdy to nestačí. Nejsem žádná superzpěvačka, ale baví mě to, a když jsem navíc před Vánocemi poslouchala nějaké písničky se sborovým doprovodem, hrozně se mi zastesklo. Už od rozpadu scholy na konci druhého stupně jsem nikam zpívat nechodila, ani jsem nějak nevěděla kam. A pak jsem při zapisování předmětů zjistila, že Ústav hudební vědy vypisuje každý semestr předmět Collegium musicum - smíšený sbor. Mé hudbymilovné srdce zaplesalo a hned jsem se přihlásila. Kredity za to, že budu dělat něco, co mě baví, no neberte to.



První tři týdny byl kvůli přesunům výpadek, ale včera byla první zkouška. Škoda, že je až večer, ve středu jsem totiž ve škole od rána od devíti jen s jednou delší přestávkou a sbor končí až kolem osmé. Navíc bylo celkem hnusně a pršelo, což na náladě nepřidá. Ale i když jsem na předchozí přednášce upadala do stavu letargie, sbor mě probudil.

Přiznávám se, že jsem se nejdřív bála, jestli si nás nebude chtít každého poslechnout, ale vzhledem k tomu, že je nás zapsaných skoro 130, nováčků byla většina, odregistrovat to už nešlo a nezpěváky zrušil, to nebylo moc pravděpodoné, a naštěstí se to opravdu nestalo. Prostě se nás jenom ptal, jaký zpíváme hlas.

Já mám mezzosoprán, ale protože nízké polohy opravdu nedávám, přifařila jsem se k sopránům. Škoda, ještě před rozesazováním jsem se zapovídala s jednou dívčinou, která byla alt, takže jsme pak seděly každá na jiné straně učebny. No, popovídaly jsme si alespoň o přestávce.

Jak se asi dalo předpokládat, holky byly v jasné přešile. Je totiž i mužský sbor, tam asi nalezli ostatní pánové, ale i tak jich přišlo víc, než jsem čekala.

Přednášející byl v pohodě, párkrát jsme se i zasmáli. Hlavně při rozezpívání. Některé slabiky hodněkrát za sebou vyloudí úsměv na tváři. A některé byly vyloženě jazykolamy. No zkuste si zazpívat slabiku "pu" dvacetkrát rychle za sebou a ještě do nějaké melodie, zvlášť, když musíte pořádně vyslovovat.

Zpívali jsme skladbu Napadly písně z cyklu V přírodě od Antonína Dvořáka. Kdyby mi někdo před takovými pěti lety řekl, že mám zpívat Dvořáka, asi bych měla z očí kolotoč. Ale člověk se vyvíjí a s ním i jeho vkus. Už neohrnuju nos nad vážnou hudbou ani operou, takže je mi v podstatě jedno, co na nás příště vybalí.

Přiznávám, že když jsme onu skladbu nejdřív poslouchali z nahrávky, trochu jsem se vyděsila a pomyslela si, že to přece nikdy nemůžeme zazpívat. Ale ejhle, ono to šlo! V některých částech byly pro soprán celkem vražedné výšky, sama bych to určitě nevyzpívala, ale s podporou ostatních se to dalo zvládnout. A i přesto, že jsme byly v oslabení oproti altům, a po přestávce ještě pár holek odešlo, šly jsme slyšet :) Tenoři byli chudáci trochu mimo, ale ke konci to znělo opravdu dobře. Zvlášť, když jsme přidali i správnou dynamiku.

Při cestě na byt sice pršelo a musela jsem se zajímavým způsobem dostat přes část chodníku, která byla jedna velká kaluž, ale to mi nemohlo zkazit náladu. Konečně jsem se vrátila ke své staré lásce, a doufám, že nebude brzo zhrzená :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama