Koření života

5. června 2011 v 20:27 | Sibelinne |  Kouřové signály
To pohádky beze sporu jsou. Dokážete si život představit bez nich? Nebo alespoň dětství? Já ne. Neumím si představit, že bych musela od dětství žít v nudné realitě a nemohla se alespoň chvíli zasnít, že někde existují krásní princové a princezny, kouzelné zámky, víly a jednorožci.

U nás se tedy pohádky moc nečetly, ale každý večer před spaním nám je máma pouštěla namluvené na kazetách. A když mě asi ve třetí třídě vzal děda poprvé do knihovny, byly to samozřejmě pohádkové knížky, co jsem si tenkrát půjčovala. Možná, že právě ty ve mně probudili lásku ke čtení. No, vlastně spíš závislost na příbězích, jak jejich vstřebávání, tak tvoření.


Pohádky mě provázely nejen v dětství, ale i teď, když už jsem skoro dospělá. V tomhle jsem asi po mámě, ta taky pohádky miluje dodnes. Jsem asi takové věčné dítě. Neumím si představit život bez snění, i když už je trochu jiné, než když jsem byla malá.

Pro mě jsou vlastně jiné světy a pohádkové bytosti tak trochu jako pro věřící bůh. Já tedy nemůžu říct přímo, že na ně věřím. Spíš doufám, že někde jsou. A stejně jako věřícím boha, ani mně nemůže nikdo (ani já sama sobě) jejich existenci potvrdit, ale ani vyvrátit. Klidně si ťukejte na čelo, ale když lidi věří, že po smrti můžou přijít do nebe, proč já bych nemohla snít o jiných světech?

No, ale zpět k poněkud klasičtějším pohádkám. Jsem zastánce názoru, že nejsou hloupé a k ničemu, a že by si rodiče i v téhle uspěchané době měli najít alespoň chvíli času, sednout si večer k dětem na postel, a vyprávět jim pohádky. Nebo jim je alespoň pouštět, jako se to dělalo u nás. Mají totiž svá pozitiva.

Jedním z nich je, že rozvíjejí dětskou fantazii. Také mohou pomoci dětem vysvětlit věci, na jejichž pochopení jsou ještě malé. Koneckonců to, že děti nosí čáp, je vlastně taky taková pohádka, kterou říkají rodiče těm nejmenším. A mohou sloužit i jako výchovný prostředek :) Nejez tolik sladkostí, nebo skončíš jako Otesánek. Pomáhej starým lidem. Nebuď chamtivý a rozděl se. No a v neposlední řadě děti učí, že dobro zvítězí nad zlem, láska nad nenávistí.

Myslím, že hlavně ten poslední bod je něco, co hodně potřebujeme i my starší. Alespoň na chvíli uvěřit, že existuje nějaká spravedlnost, že s dobrými úmysly ještě můžeme vyhrát.

A na závěr jedno moudro, které se mi líbí:
Fairytales are more than truth. Not because they tell us that dragons exist, but because they tell us, that dragons can be defeated.
Přesně takové pohádky jsou. Špetka poučení, špetka naděje. Zkrátka koření života.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | 5. června 2011 v 20:54 | Reagovat

Také ráda čtu a jsem na čtení doslova závislá.Došlo to už tak daleko,že bez knihy neusnu.Je to moje "droga" a radost.

2 sibelinne sibelinne | Web | 5. června 2011 v 21:21 | Reagovat

[1]: To je fajn, že se ještě najdou lidé, co mají knihy rádi a nepovažují je jenom za super podložku pod kymácející se stůl :)

3 Pižlík Pižlík | Web | 6. června 2011 v 22:20 | Reagovat

Jsem ráda, že nejsem sama, kdo  čte rád pohádky i v dospělosti. :-)  :-)  :-)

4 bones1 bones1 | Web | 11. července 2011 v 16:45 | Reagovat

hehe....ja sice ešte niesom dospelá ,ale rozprávky? vždy...(teda zasa tak vždy nie) :D

5 *CeLeBrItKa* *CeLeBrItKa* | Web | 14. července 2011 v 21:44 | Reagovat

Čuseek...Chceš ohodnotit BLOG..?

Táák napiš sem http://my-ce-le-bri-ti.blog.cz/1107/hodnotim-blogy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama