...když se znovu vydávám na cestu

19. září 2011 v 20:14 | Sibelinne |  Skřípu zubama
Tak jsem jela po dlouhých prázdninách opět na privát, tentokrát ne z domu, ale z Kramolína. Jela jsem poprvé do Brna celou cestu autobusem a s novým velkým kufrem na kolečkách. Myslela jsem si, že to bude úleva po tom, co jsem dva semestry tahala všechno v báglu a v taškách v rukou. A byl to další "skvělý" zážitek. Proč sakra nemůžu mít aspoň jednou příjemnou cestu?



Takže, popis druhé poloviny tohoto úžasného dne: v prvním autobuse se mi ještě celkem dobře podařilo dostat kufr nahoru a řidič počkal, než si sednu. Musela jsem ho přidržovat, ale šlo to. Ve druhém autobuse už to šlo hůř, ale jeden pán mi pomohl. Tady už se to přidržovalo hůř. A v obou jsem platila příplatek za kufr.

Mezitím jsem chytla čůrání jak armáda veverek. Když jsem šla konečně na Zvonařce na záchod, nechala jsem tam prstýnek na umyvadle. Naštěstí jsem si to uvědomila včas a nějaká dobrá duše ho asi dala paní do okýnka, takže ho mám. Příště jedině do kapsy.

Když jsem konečně dolezla na vlakové nádraží, tak jsem musela překonat dvoje schody. V půlce druhých mi naštěstí jeden pán pomohl a vynesl mi ho nahoru. Po cestě jsem byla zpocená jak samice tura domácího, i v bundě mi pak byla zima. Mám mozoly a bolí mě dlaně, nohy a záda.

Byla jsem tak zoufalá, že jsem na Svoboďáku musela hodit kufr na lavičku a co šlo, přendat do batohu. I tak to bylo těžké a sotva se to vleklo. Musela jsem snad každých deset metrů zastavovat.

Když jsem si v parku sedla na lavičku, přišel divnej chlápek, cosi zamumlal, a i když viděl, že mi není dobře, tak si dřepl a čuměl. Tak jsem se zvedla a táhla se dál. To už jsem byla vážně vyřízená. A když jsem došla k silnici, zjistila jsem, že ta ulice je rozkopaná, ale naštěstí se to dalo obejít. Pak jsem to musela ještě vytáhnout po schodech do bytu.

Modlila jsem se, ať tu nikdo není, abych si mohla dát vanu a umýt vlasy. Samozřejmě tu je plno, tak jsem se jenom osprchovala a hlavu si musím umýt zítra. A přitom by dlouhá sprcha taaak bodla. Aspoň, že byla teplá voda. Která mimochodem příští úterý neteče. Jak skvělé!

Taky tu byla pěkná zima, protože nejdřív nefungovalo topení. To už naštěstí funguje. A jsem moooc ráda, že mě nechytl ten liják, co je teď venku.

Ještě ke kufru: aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!!!! Bože, větší krám jsem neviděla. Mé nadšení zcela opadlo. V tom se dá dobře vozit tak leda vzduch a to na rovném povrchu. Byl sice za pár korun z aukra, ale vypadal dobře. Ale po první cestě: výsuvné madlo jde vysunout jenom na maximum, boční držák je urvaný a horní drží jenom na dobré slovo. Jedno kolečko se vykyvuje do strany, takže jsem ho po té zemi spíš táhla než vezla. Jestli se to při další cestě nezlepší, zvažuju zatížit ho kamením, hodit do řeky a koupit mulu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama