Listopad 2011

Ani kdyby mě postavili ke zdi...

26. listopadu 2011 v 21:10 | Sibelinne |  Trocha kultury nikoho nezabije
...a namířili na mě pušku, bych nedokázala vybrat jedinou nejoblíbenější knižní postavu. Ale to asi většina knihomolů. Když přečtete do dvaceti let tak kolem dvou set knížek a nespočet povídek, básní a jiných útvarů, setkáte se s tolika hrdiny, že vybrat toho nej je zřejmě nemožné. Můžu snad jen nastínit, jaké typy postav mám ráda a vypíchnout těch pár, které mi momentálně přijdou na mysl (což neznamená, že nemohou existovat stejně nebo i více oblíbené, na které si teď prostě nevzpomenu).

Nač čekat na zimu...

7. listopadu 2011 v 19:38 | Sibelinne |  Zážitník
řeklo si asi pár snowboardových nadšenců a díky tomu jsem dnes zažila pořádné překvápko.

Jdu si takhle ze školy přes Moravské náměstí a co nevidím. Nejdřív to vypadalo jako pěna, ale když jsem přišla blíž a zvedla oči, uvědomila jsem si, že to, na co koukám, je sníh! Opravdu sníh. Pochopitelně umělý, ale i tak. U jedné z budov FF MU ještě kvetou stromy, takže jsem ho opravdu nečekala.

Kromě sněhu tam byly i rampy. Pár kluků tam jezdilo na snowboardech, ale našel se i jeden odvážlivec na lyžích. U toho jsem docela trnula. Ale i přesto, že tam dva "borci" spadli (naštěstí na žíněnku), nikomu se za dobu mé přítomnosti nic nestalo.

Zajímalo by mě, co to bylo za akci. Pořadatele se mi vykoumat nepodařilo. Ale hrála tam hudba, skokanům tam přinesli posezení a jednou tam dokonce někdo něco žbleptnul do mikrofonu. Jedna z výhod většího města oproti vesnici - každou chvíli se tu děje něco zajímavého. Tohle bych asi u nás doma nezažila, i když bydlíme pod horami.

Krása, která bere dech

2. listopadu 2011 v 22:38 Galerie
Dnes jsem na Google+ narazila na norského fotografa jménem Terje Sorgjerd a byla jsem v úžasu. Nejen, že má na svém profilu nádherné fotografie přírody, ale našla jsem tam i několik videí. Vznikala během několika dnů. Je to takový sestřih. Videa navíc doprovází krásná hudba, která ještě dotváří dojem.

Když jsem na ta videa koukala, měla jsem alespoň na chvíli pocit, že celý svět není zkažený, ale pořád existují nádherná a člověkem nezničená místa klidu a neuvěřitelné krásy. Nevěděla jsem, jestli se mám spíš smát nebo slzet. V takové chvíli člověk zapomíná na to zlé, co se na Zemi děje a dává mu to jistou naději.

Doporučuji videa pustit se zvukem a na celou obrazovku.

První bylo natočeno mezi 4. a 11. dubnem 2011 ve Španělsku na hoře El Teide: