Prosinec 2011

Že já tam vůbec chodila

20. prosince 2011 v 18:21 | Sibelinne |  Skřípu zubama
Mám už asi dva měsíce problémy s bolestí břicha, hlavně v noci. Nemůžu kvůli tomu nic pořádného dělat ani spát. Hodně nerada chodím po doktorech, takže tam jdu jen pokud je to nevyhnutelné. Tohohle už jsem ale měla dost, takže jsem ráno zašla za mojí doktorkou.

Jelikož jsem opravdu dlouho k doktorovi nemusela, tak jsem byla pořád nahlášená u dětské, ale sestra mi řekla, že je jí líto, ale doktorka může brát jenom do 19 let. Takže mě poslala k doktorovi vedle, který je pro dospělé. No, nevadí, je to sice nezvyk, ale jednou to přijít muselo a nový doktor i sestra byli fajn.

Popsala jsem doktorovi, co mě trápí, prohmatal mě... a zjistil, že mě bolí pravá strana břicha, což mám už roky, ale kromě občasného zabolení s tím nikdy nebyl žádný problém. Hrozně mě "potěšil", když mi řekl, že si mám ještě dneska zajet do Šumperka do nemocnice na chirurgické vyšetření.


Maska neznamená vždy karneval

9. prosince 2011 v 21:12 | Sibelinne |  Kouřové signály
Benátky, konec patnáctého století. Na rohu spolu právě laškují šašek a dáma. Za několik minut se vzdálí, aby spolu strávili noc. Mladý šlechtic ráno nebude mít ani ponětí o tom, že jeho spolunocležnice byla obyčejná služka a naopak. Ale co na tom záleží? Je přece karneval a vše je dovoleno.



Kdo by neznal proslulý benátský karneval a jeho masky? Přísloví praví: ,,Pod maskou se král stává žebrákem a žebrák králem". Ano, dříve masky znamenaly na několik dnů v roce smazání sociálních rozdílů. Lidé se mohli stát čím chtěli a dělat, co se jim zamanulo.

Nošení masek ale nepatří jen do Itálie několik století nazpět. Ať už doslova či v přeneseném významu nosí lidé masky od nepaměti. Nosíme je i dnes, a to všichni, snad s výjimkou nejmenších dětí, které ještě nejsou přetvářky schopné. Ale už ty starší si začínají nasazovat ,,masky" podle potřeby. Doma jsou to hodné děti, co si dělají úkoly hned po příchodu ze školy, ale sotva vytáhnou paty, jdou házet kameny po toulavých kočkách. Možná se vám to zdá trochu přehnané, ale netvrďte mi, že jste o žádném podobném případu neslyšeli.

Na česko-litevskou notu

7. prosince 2011 v 22:21 | Sibelinne |  Zážitník
Dnes byl opravdu takový česko-litevsko-hudební den. Do Brna totiž dorazila skupina Litevců - folklorní soubor VISI a litevský velvyslanec Aurimas Taurantas. Přijeli kvůli zahájení výstavy k příležitosti 20. výročí navázání diplomatických vztahů s Litvou. Jelikož se učím litevsky, docela mě to zaujalo.

Nejdřív jsem šla brzy odpoledne na ,,Svoboďák", kde měla skupina VISI první vystoupení. Bohužel začali později a já jsem ještě musela do školy, takže jsem stihla jenom asi patnáct minut. Dvanáct členů skupiny bylo oblečeno v litevských krojích a zpívali tradiční písně od dob předkřesťanských přes středověk po 19. století. Potom část z nich začala hrát na tradiční hudební nástroje a ostatní šli mezi lidi, vytáhli si je z chumlu a začali s nimi tancovat. Naštěstí jsem se včas vypařila :D

Později odpoledne jsem šla do knihovny, kde se konala vernisáž oné výstavy. I tam se objevila skupina VISI, tentokrát už bez krojů, a zazpívali dalších pár písní. Potom začaly oficiality. Nejdřív mluvil velvyslanec Litvy, pak snad náš proděkan, zástupce vydavatelství, co nám věnovalo sérii knih o Litvě, náš vedoucí Ústavu jazykovědy a baltistiky, ředitelka knihovny. No, prostě spousta proslovů. Ještě, že tam byl tlumočník, jelikož po třech semestrech litevštiny opravdu rodilým mluvčím ještě nerozumím. Zvlášť, když mluví rychle a používají úplně jinou slovní zásobu, než jakou jsem si tloukla do hlavy.


Bývalo tu horko aneb Není třeba jezdit do Salemu

2. prosince 2011 v 17:19 | Sibelinne |  Skřípu zubama
Když jsem viděla název aktuálního tématu týdne, měla jsem skoro až pocit povinnosti na něj napsat článek. A proč? Bydlím totiž ve Velkých Losinách, které jsou kromě ručního papíru a lázní bohužel nechvalně známé také kvůli čarodějnickým procesům, ke kterým zde a v okolních oblastech docházelo v 17. století.

Pro většinu lidí dnes pálení čarodějnic znamená jít se, ať už v kostýmu či bez něj, opít na nějakou zábavu a večer se podívat na hořící figurínu. Popravdě, i když bydlím tam, kde bydlím, dřív to pro mě znamenalo to samé (až na to, že jsem se neopíjela). Asi bych se o čarodějnické procesy nikdy nezajímala nějak hlouběji, nebýt projektu na střední škole. Nejdřív se mi do toho vůbec nechtělo a říkala jsem si, jaká to bude otrava. No, moc zábavné to občas opravdu nebylo, ale myslím, že práce na něm byla nakonec dost poučná.

Níže je odkaz na sborník prací naší třídy, který jsme na toto téma vypracovali. Je možné si ho také stáhnout v PDF, stačí do Googlu zadat "Co bylo včera není dnes?" a měl by to být jeden z prvních odkazů. Koho to trochu více zajímá, může si také přečíst knihu Kladivo na čarodějnice či shlédnout stejnojmenný film.


A jak že to vlastně všechno začalo? Nebudu popisovat, jak začaly procesy na Jesenicku, protože to popravdě ani nevím, můžu vám ale říct to, co jsem tehdy na střední zjistila o losinských a šumperských procesech.