Kde domov můj?

27. února 2012 v 17:20 | Sibelinne |  Skřípu zubama
Tak mi bylo asi před měsícem oznámeno, že se stěhujeme. Jenom tak, z ničeho nic. Vzhledem k tomu, že se mi doma spousta věcí neřekne, pokud nejsem přímo u toho nebo se nezeptám, by mě docela zajímalo, jak dlouho před stěhováním bych se to dozvěděla, kdybych nebyla u toho, když si mamka s Jirkou domlouvali prohlídku bytu a když se z ní pak vrátili, celí nadšení.

Důvodem ke stěhování jsou zřejmě neshody s prarodiči. Sice obvykle ne nějak extra dramatické, zato už docela dlouhodobé. Máma prý o stěhování uvažovala už roky. No, můžu být ráda, že se nemusíme stěhovat někam do Aše, ale jenom asi deset minut od našeho domu.



Teď už to beru docela v klidu, i když ještě ne úplně. Ale ze začátku mě to pěkně rozhodilo, i když mě samotnou překvapilo, že ne tolik, jak bych čekala (a třeba babičku to vzalo mnohem víc). Nesnáším velké změny a tohle je ten případ. Po tom, co jsem strávila jednadvacet let v rodinném domě, zažila tam spousty Vánoc, narozenin a jiných oslav, opalování na zahradě a šplhání po stromech, se teď stěhujeme do bytu. A co, že je obchod přímo pod námi a další, co by kamenem dohodil a vůbec všechno je blízko, prostě už to není ono.

Vím, že si časem zvyknu. Člověk si zvykne skoro na všechno, ale bude toho hodně. Jasně, za prarodiči můžu zajít kdykoliv, když nebudu ve škole, o čerstvé jahody ze zahrádky taky nepřijdu, ale už si nebudu moct vyjít z baráku jenom tak v domácím oblečení a vylepit se na lehátko.

Něco podobného už jsem zažila, když se před lety stěhovala moje tehdy nejlepší kamarádka. Nebyl to sice náš dům, ale v tom jejich jsem strávila hodně času a měla jsem na něj spoustu hezkých vzpomínek. Taky se stěhovali jenom o pár set metrů, ale do bytu a už to nebylo jako dřív.

Kdyby se stěhování aspoň obešlo bez tolika nervů. Mám poslední dobou zdravotní problémy a kdoví, jestli to není i od toho. Jak jsem psala výše, nesnáším velké změny a nejsem zrovna stabilní typ. Jenže to je jedna změna za druhou. Když jsem tak nějak překousla, že se budem stěhovat, dozvěděla jsem se, že budu muset mít společný pokoj se sestrou. Musely jsme se před lety rozdělit, protože jsme se pořád hádaly, takže si dovedete představit mou radost. Když jsem se jakž takž smířila i s tímhle, dozvěděla jsem se, že nejdřív budu jenom někde za skříněmi v obýváku než sestřička laskavě odmatruje, aby měla klídek. Já se učila na veradně s ucpávkama a ona mě chodila neustále otravovat a nikdo se nestaral, jestli mám klídeček. No dobře, i tohle jsem nějak zvládla. Pak teda zase že sestra zůstane u babičky. No jo, ale jak se tam bude živit... Takže teď to sice vypadá, že budu mít pokoj pro sebe, ale kdoví, kdy si to některá z nich rozmyslí.

No a pak taky balení bylo těžký. Několik let mého života (nepočítám dětská léta ve společném pokoji) se mělo najednou vejít do pár krabic. Nesnáším balení. Aby toho nebylo málo, tak jsem musela nedávno balit i na privátě v Brně, protože jsem se stěhovala i tady. Už je to třetí byt. Smlouvu mám na rok, tak snad to tu bude lepší než na tom minulém. Bude to ale ještě zajímavé. Jedna spolubydlící za sebe už delší dobu shání náhradu, protože končí. A já se nestačím divit, co za lidi chodí po povrchu zemském. Jenom za tu dobu, co tu jsem, se mělo přijít podívat asi šest holek, možná víc a přišly dvě. A to tu nějaké měly být už předtím. A samozřejmě se neobtěžovaly ani napsat, že nepřijdou. Dobře, to je jenom neslušnost. Jedna ale dokonce podepsala smlouvu a pak už neodpověděla. Na telefonáty nereagovala a při hovoru z jiného čísla zavěsila. Další měla podepsat smlouvu tenhle týden a v neděli se nastěhovat. Dneska napsala, že se stěhovat nebude. A spolubydlící dost nutně potřebuje odejít. Tak to ta holka neměla slibovat najisto, když věděla, že má závazky jinde. No, tak uvidíme, jestli se ještě někdo najde. Moc času nezbývá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elemona Elemona | Web | 5. března 2012 v 23:00 | Reagovat

No tedy, ty toho stěhování máš opravdu dost...
Jinak, já abych řekla pravdu, jsem se stehovala v cca. 5ti letech, z bytu do jiného asi 2,5 km vzdáleného bytu, potom na pár měsíců do Prahy, pak k prarodičům a v současné době přemýšlím o nějakém ubytku v místě školy, jako máš ty...
Takže nejsi sama kdo se stěhuje ;)
...Ale chápu, 21 let je 21 let... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama