Tummien perhosten koti

11. dubna 2012 v 20:47 | Sibelinne |  Trocha kultury nikoho nezabije
Ne, to jsem vás právě nezaklela. Je to název finského filmu, v překladu Domov šedých motýlů. Promítali nám ho dnes ve škole, v originálním znění, takže jsem alespoň slyšela mluvenou finštinu. Pravda, drtivé většině jsem nerozumněla, ale titulky pomohly :) A díky bohu za ně, jelikož to bylo v učebně, kde se nedala zastínit okna a kromě titulků nebylo ze začátku skoro nic vidět. Ale i tak jsem si to užila.

Ráda na takové školní/neškolní akce chodím. Většinou to bývá dost zajímavé a vidím tak i filmy, ke kterým bych se asi jinak nedostala, ať už proto, že jsou velmi špatně dostupné nebo bych na ně vůbec nenatrefila. Anebo bych se možná nedokopala na ně podívat.

Tummien perhosten koti je příběh asi čtrnáctiletého kluka Juhaniho, který byl umístěn na jakýsi finský ostrov, kde byli převychováváni mladí delikventi. V dětství si prožil trauma, později vystřídal několik pěstounských rodin a nakonec skončil tam, kde skončil.

Na ostrově žije jen pár dalších kluků, ředitel se ženou a dcerami a hospodyně. Podle popisu jsem myslela, že ředitel bude pěkná svině, ale nakonec se ukázalo, že není tak despotický, jak jsem si ho představovala. Bylo vidět, že mu na jeho chovancích záleží a opravdu jim chce pomoct, i když jim samozřejmě zrovna nemazal med kolem pusy.



Jednoho dne přijel na ostrov sociální pracovník nebo kdo to byl, a oznámil, že padlo rozhodnutí zařízení zrušit. Utnou tok financí. Ředitel se ale odmítne vzdát. Za deset let prošlo jeho zařízením už přes sto chlapců a on chce dál pomáhat. Jenže si teď musí finance zajistit sám, a tak se pustí do velmi riskantního chovu bource morušového.

Přítomnost se prolíná s Juhaniho minulostí, s tím, co se mu stalo, když byl malý. Nebylo to nic hezkého, ale nebudu prozrazovat, pro případ, že by to někdo chtěl vidět. Také postupně vyplouvají na povrch příběhy ostatních chlapců. Je to směska vážných až tragických životních osudů, násilí, ale i podávání pomocné ruky. Setkáváme se s traumaty, vraždami, sebevraždami, nevěrou, ale i láskou, odpuštěním a také zvláštním finským humorem.

Abych to shrnula: bylo to hrozné, ale zároveň úžasné. I když jsem klepala kosu a měla čůrání jak veverka, přikovalo mě to k židli. Říkala jsem si, že až bude nějaký méně důležitý moment, tak odběhnu, ale on tam žádný takový moment nebyl. Kdyby ostatní nezačali vstávat, tak snad zhltnu i titulky. Takže i když to není zrovna pro citlivé povahy (ale i ty to přežijí, jsem toho důkazem), rozhodně doporučuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama