Surfování v listí...

2. května 2012 v 19:32 | Sibelinne |  Kouřové signály
...je jeden z mých oblíbených sportů. A jak že se provozuje? No, nejdřív musíte vystrčit nos z domu a najít si nějaký pěkný kopec, případně břeh přehrady, kde je vrstva loňského spadaného listí (lze provozovat i na podzim v čerstvém). Při snaze slézt dolů z kopce se snažte jít co nejhlubší vrstvou listí po co nejprudším svahu. Poté, co vám podjedou nohy, se snažte udržet rovnováhu a nenabít si dr... ústa, případně něco jiného.

U spousty lidí je bohužel problém už u prvního bodu. Přiznejte se, kolik z vás má ,,za barákem" les nebo park, kde jste nebyli sto let? Já sama si vyjdu do přírody poměrně často. Když je hezky, třeba i několikrát denně, pokud mám volno. Ne všude se tento sport dá provozovat. Skvěle to ale šlo třeba na kopci nad velkolosinským zámeckým parkem. Nebyla jsem tam už věčnost, ale nedávno jsem se prostě sbalila a šla si na něj vylézt. Překvapilo mě, jaký krásný kousek přírody mám "u zadku" a vůbec tam nechodím.

Bylo tam tak nádherně, že se plánovaně tak hodinová procházka nakonec protáhla na tři hodiny. To se mi vlastně stává poměrně často. Hlavně, když jsem někde, kde to neznám. Třeba v lesích kolem Kramolína, kam občas jezdíme, to ještě nemám tak probádané. Nedávno jsem se chtěla někde vylepit s knížkou, ale nakonec se mi to povedlo asi až po hodině a půl, po tom, co jsem asi třikrát slezla a vylezla do kopce. Pokaždé si totiž říkám, co se asi skrývá tam za tou zatáčkou, kam vede tahle cestička, jak to asi vypadá támhle, co to roste tam u té břízy... Tohle včera způsobilo, že i když se mi ven moc nechtělo, nakonec z toho byla asi desetikilometrová procházka.



A kromě zvědavosti cítím v lese, a celkově v přírodě, i něco jiného. Těžko to popsat, asi něco jako pocit, že tam patřím. Prostě se tam většinou cítím dobře. Někdy tak dobře, že i radostí blbnu :D Vidět mě psychiatr, asi zavolá chlapíky se slušivými košilemi. Popravdě, někdy se tam asi cítím o dost líp než mezi lidmi. Stromům a je jedno, kdo jste, co máte na sobě, nechovají k vám zášť, nepomlouvají vás, nelžou vám... a prostě jsou krásné a někdy i velmi zajímavé. A některé mají i svou historii. Pamatují toho tolik. Škoda, že nám to nemohou vyprávět. I když... někdy je to možná spíš dobře. No a taky je v lese klííídek, jenom ptáci zpívají a stromy šumí.

Bývaly doby, kdy jsem vydržela celý den sedět u televize nebo počítače, ale poslední měsíce, hlavně od té doby, co se narodila sestřička, jsem jaksi neklidná, když je venku krásně nebo aspoň ne vyloženě hnusně, a já sedím doma. A taky mě dřív nebavilo chodit sama. Teď zas chodím sama nejraději. Nebo se sestřičkou, která spinká v kočárku. Začala jsem to najednou vidět jinak, všímat si jiných věcí. Už to pro mě není jenom hromada dřevěných tyček s tím zeleným. Bohužel, pro spoustu lidí pořád je. Kolik si jich stěžuje, že je pořád ve stresu, a přitom mají kolikrát balzám na nervy pár minut od domu/práce/školy... Zkrátka nevědí, co mají. A někteří, když už do lesa jdou, tam dokonce odhazují odpadky a tahle krásná místa tak ničí. Prosím, prosím, prosím, nedělejte to! Když jste si tam ty plechovky a sáčky mohli donést, tak snad není takový problém odnést si je zase zpátky, ne? Ohryzek od jablka se rozloží, ale víte, jak dlouho tam může ležet taková igelitka?

Pokud si z něj ale někdo neudělá skládku, je v lese moc hezky, a to v každém ročním období. Snad kromě zimy, to se tam moc chodit nedá, ale když jde člověk kolem zasněžených plání nebo kouká z okna na východ/západ slunce nad bílými vrcholy, docela to dojímá. Na jaře je úžasné pozorovat, jak raší nové rostlinky, na stromech se objevuje mladé listí, svěže zelené a modřínové jehličí je ještě měkké. Všechno kvete a voní. V létě už je všechno plně olistěné, je krásně, teplo (ne vždy, ale lepší než konec listopadu :)), dá se vylepit někde na skálu a opalovat se, když se vám už nechce jít. Rostou houby, dozrává lesní ovoce... No a na podim příroda vezme paletu a čaruje. A to se pak tak krááásně prochází tou záplavou barev. Nejkrásnější je doba, kdy už se listí zbarvuje, ale ještě nepadá. I když, zašustit si nohama v čerstvě spadané rzi a zlatě má taky něco do sebe. No a navíc se dá provozovat surfování v listí :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elemona Elemona | Web | 16. května 2012 v 14:48 | Reagovat

Krásný článek, trochu dojemný :-)

Máš pravdu, lidé málo chodí do přírody a někteří si ji neváží, jak by měli... Ani já bohužel nechodím poslední dobou moc do přírody, a upřímně mi to dost chybí... Bohužel mi většinu času zabírá škola atd., a když už nějaký ten čas mám, jsem tak unavená, že jsem ráda, že si sednu nebo lehnu doma... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama