Být či nebýt máma?

20. srpna 2012 v 13:32 | Sibelinne
Aktuální téma týdne mi padlo do noty. Nebudu tu psát o svém vztahu s mámou, stejně to nikoho nezajímá, ale právě jsem se nad dvěma články neskutečně rozčílila. Upozorňuju, že tohle není pro slabší povahy. Já sama jsem měla co dělat, abych totálně nevybuchla.

První článek byl tento: Znásilněná žena nechtěné sperma vypudí, šokoval americký politik. Nějaký chlap, který je přísným odpůrcem potratů, tam tvrdí, že k otěhotnění při znásilnění dochází jen zdřídka, protože žena to dokáže nějak sama zastavit, když chce. Asi chlapec upadl na hlavičku.

Druhý, daleko horší byl tenhle: Číňanka donucená k potratu v sedmém měsíci dostala odškodné. Abych věděla, o čem tady píšu, přinutila jsem se ten článek dočíst. A jeden, na který odkazuje. Tuhle ženu donutili k potratu kvůli politice jednoho dítěte. Neměla na zaplacení pokuty za další porod. Prý ji chytli za ruku, donutili podepsat a injekci píchli dítěti přímo do hlavy. Když se na internetu objevila její fotka s mrtvým plodem, úřady se prý omluvily, několik úředníků bylo potrestáno nebo vyhozeno a rodina dostala odškodné. Jako by peníze mohly nahradit mrtvé dítě nebo alespoň zmírnit bolest.

Co je ještě horší, další Číňanku donutili k potratu v osmém měsíci! A to pozor, ona dokonce zaplatila tu pokutu. Odvlekli ji do nemocnice a jako té první jí proti její vůli dali injekci a ona porodila mrtvé dítě.

V podstatě chápu, proč Číňané chtějí kontrolovat porodnost, ale hrozně, hrozně se mi ta jejich politika nelíbí a ty jejich metody jsou odporné. Co je to proboha za zrůdy, že nutí ženy k potratům zdravých dětí a neštítí se to udělat ani v tak pokročilém stádiu? Je mi z tohohle světa čím dál víc na blití.


Tohle byly dva extrémy - nekompromisní odpor k potratům a jejich provádění proti vůli matky. Já jsem v tomhle případě někde mezi. Nucené potraty - zrůdnost. Nechránit se a chodit na potraty, jenom protože se to dítě zrovna nehodí - hnus. Ale podle mě by matky měly mít možnost se rozhodnout, takže zákaz potratů je mi taky proti srsti. Jak jsem řekla, ženský, co berou potrat jako řešení "takové malé nepříjemnosti", mě vážně serou. Ale jsou i jiné případy - nemoc matky nebo dítěte, kupříkladu.

Mně dost blízká osoba byla na potratu. Dítě by mělo Downův syndrom. Neodsuzuji ji. Vím dobře, že to pro ni bylo sakra těžké rozhodnutí, miminko hodně chtěla, ale prostě to dopadlo takhle. Neříkám, že když má dítě být postižené, jsem automaticky pro potrat. To ne! Sama nevím, jak bych se rozhodla. Ale myslím, že žena má mít právo si zvolit.

Taky jsem zjistila, že nejméně osm lidí, které jsem znala na základce alespoň od vidění, už má dítě. Někdo dokonce dvě. Musí to být těžké se rozhodnout dejme tomu v sedmnácti, jestli si dítě nechat nebo ne. Tihle se rozhodli, že ano. Ale minimálně jedno z těch dětí šlo k adopci, ne všechny mají tatínka a některé vychovávají osoby dost nezodpovědné. Jestli je v takových případech vhodné jít na potrat nebo ne, to říct nemůžu a ani se to snad nedá. Každý případ je individuální.

Takže abych to shrnula - já sama nejsem přísný odpůrce, ale ani velký příznivce potratů. Myslete si o tom, co chcete. A jak to vidíte vy?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elemona Elemona | Web | 23. srpna 2012 v 0:03 | Reagovat

Mám asi tak stejný názor, jako ty. :-)
Nejhorší je, když někdo do toho někoho nutí, ať už z jakéhokoliv důvodu. Nenávidím nucení do potratu ani jeho odepírání. Já například, kdybych měla mít (nechtěně) dítě, třeba ještě během studií, tak bych se snažila si všechno zařídit tak, abych na potrat nemusela, ale když to jinak nejde... Nerada bych to dělala, ale je to řešení v opravdu těžkých situacích a každý by měl mít možnost zvolit si...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama