H pozitivní

10. října 2012 v 16:39 | Sibelinne |  Trocha kultury nikoho nezabije
,,Oh, you're in my veins and I cannot get you out", zpívá se v písni In my veins od Andrewa Bella. Ta je sice o ženě, ale tenhle úryvek přesně vystihuje můj vztah k hudbě. Ano, to je to H v nadpisu. Už dávno jsem totiž zjistila, že mám hudbu v krvi. A zbavit se jí nelze. A vlastně mě nenapadá jediný důvod, proč by takovou šílenost někdo dělal.

Tím, že mám hudbu v krvi, bohužel nemyslím to, že bych ji uměla tvořit. Tedy, tvořit a následně reprodukovat. Vlastně ani pořádně neznám noty. Nikdy jsem na nic neuměla zahrát víc než Ovčáky čtveráky. Ale občas si jen tak něco broukám, tvořím melodii tak, jak mi přijde na mysl a užívám si to, ten zvuk, ten proces tvoření. Jen škoda, že drtivou většinu zapomenu prakticky hned po tom, co zazní. A ty zbylé výjimky nemají o moc veselejší osud, protože budu zřejmě navždy jediná, kdo je uslyší.

I když nejsem skladatelka ani virtuózka, hodně, hodně ráda zpívám. Vždycky mám velkou radost, když mám čistý hlas a "jde mi to". Chodím už čtvrtý semestr do sboru a zpívala jsem už na základní škole. Sólový zpěv před publikem je už od té doby má noční můra, které jsem bohužel byla několikrát vystavena, ale ve sboru je to něco jiného. Jednak se pozornost nezaměřuje jen na mě, a skladba pak získává jakýsi nový rozměr.

Asi nejvíce se u mě přítomnost hudby v krvi projevuje při jejím poslechu. Někdy stačí zaslechnout první tóny písně, která pasuje do mé momentální nálady, ať už je to metalová vypalovačka nebo ploužákoidní instrumentálka, a cítím, jak se ve mně probouzí jakási energie. Jako by mnou něco proudilo. A to je právě to Háčko. To něco, co je mou součástí a bez čeho si neumím život představit.



Někdy stačí, abych si píseň zpívala v duchu, a H přehluší téměř vše ostatní. Přestanu vnímat okolí. Možná slyším, ale nesoustředím se a užívám si ty tóny, i když v tu chvíli existují jen v mé hlavě. I když třeba ve škole to může být trochu otravné :D Někdy je ta energie tak silná, že mě nutí si dirigovat, hrát na imaginární nástroje, i když to neumím nebo se hýbat do rytmu. V případě, že mě to někdy uvidíte dělat - ne, nejsem epileptik.

Tak, už dost žvanění a jde se zase trochu rozproudit Háčko :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 devilguineapig devilguineapig | Web | 25. září 2013 v 23:10 | Reagovat

Tiež mám takéto cítenie k hudbe, až na to, že neviem na nič hrať ani spievať. Aj keď patrí k mojim snom sa raz naučiť hrať na gitare alebo na klavíri :) Čo sa týka počúvania, s tými náladami to dobre poznám :) Nie je nad ten pocit, keď počúvam skladbu, ktorá ma v ten moment nabudí  energiou alebo naopak uchlácholí pri depresívnych stavoch a cítim sa, ako by mi tá hudba rozumela.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama